Železné království

Železné království je despotická absolutistická monarchie, kde král Gaerwin vládne tvrdou rukou za pomoci teroru a strachu. Jako jedna z mála zemí disponuje Železné království stálou profesionální a nutno říci dost velkou a velice dobře vycvičenou armádou. (Stálou armádu má ještě Miravel.) Král vlastní všechny pozemky v zemi a je značně bohatý. Není divu, že si říká "Král Železný a Zlatý". Šlechta se v Železném království vyskytuje rovněž, ovšem nikoli v tradičním postavení velmožů jako v ostatních zemí, ale působí výhradně jako královi vojevůdci a generálové.

Když se do Gaerwinových služeb nabídl Filip de Longeval (syn popraveného Karla Bonaventury hraběte de Longeval - jednoho z hlavních osnovatelů spiknutí proti králi Cormacovi I. během událostí tzv. Horkého léta) s tajnými strategickými informacemi ohledně obrany Achátové země, k čemuž se ještě připojila globální ekonomická krize vzniklá v důsledku nákazy Velestromu, Gaerwin se odhodlal ke kroku, který již dlouhou dobu plánoval - napadnout některého ze svých sousedů. Volba padla logicky na Achátovou zemi. Aniž by Cormacovi I. vyhlásil válku, provedl tajný noční přepad Rifin tonu, který se mu bez větší námahy podařilo obsadit. To bylo částečně možné díky spojenectví s vévodou Lotharem z Velin Fire uzavřenému prostřednictvím Filipa de Longeval, na jehož území potají přesunul svá vojska. Pak už obsazení celé země, která na podobnou alternativu nebyla vůbec připravena, byla otázka několika dnů.

Úspěchy v Achátové zemi zřejmě Gaerwina podnítily k dalším výbojů (s jídlem roste chuť), proto se nyní jeho pozornost obrátila k Eukalyptové zemi, jejíž obranu rovněž považoval za slabou (dost elfy podcenil). To se později ukázalo jako největší chyba, která jej nakonec stála oba územní zisky.

V nastalé situace se celkem rychle zformovalo spojenectví ostatních sousedních států s cílem vytlačit okupační vojska napřed z Eukalyptové země a poté i z Achátové země. Lví podíl na dojednání tohoto spojenectví měla iniciativa Filipa de Cormac, který se postavil do čela odboje v Achátové zemi, když král Cormac I. byl zajat (ač nepřítel tvrdil, že padnul v boji). Filipovo rychlé poselstvo dokázalo vyjednat pomoc od vévody Belenora z horalského Thanorova vévodství a rovněž pomoc od hobitů z Hobitího království. Společně s hlavní silou poskytnutou Erosarem Ragerem VIII., správcem Země příbojů, pak pro spojenecké síly za mohutné partyzánské podpory elfích lučištníků (doposud se bránících ve hvozdu, kam se stačil po napadení uchýlit celý knížecí dvůr) již nebylo příliš obtížné okupační vojska vytlačit zpět do Železného království.

Poté se spojenecké armády přesunuly do Achátové země, kde dne 19. dubna roku 20 v historické bitvě o Rifin ton vybojovaly svobodu i pro lid Achátové země a ukončili hrůzovládu místokrále Filipa (de Longeval), který zde Gaerwinovým jménem doposud vládnul. Filip ještě před bitvou prchl i se zajatým králem Cormacem I. ke svému spojenci Lotharovi Velinfirskému, kam ustoupila i část Gaerwinovy armády. Zde byli oba zrádci i se zbývajícími vojenskými silami obklíčeni a během důmyslné noční akce speciálního komanda Filipa de Cormac byli oba zajati. Zbývající vojska se pak vzdala, propustila krále Cormaca I. a bylo jim dovoleno odtáhnout zpět do Železného království.

Po těchto událostech byla vládci spojeneckých zemí podepsána Rifintonská smlouva o stálé obranné alianci, jejímž cílem do budoucna by mělo být udržet Gaerwinovy choutky po dalších územních výbojích na uzdě. Zdá se, že prozatím se jí to daří velmi dobře. Nicméně je stále třeba mít na paměti, že ač Gaerwin utrpěl zásadní porážku, stále disponuje ohromnou vojenskou silou, kterou by bylo neradno podceňovat. Prozatím se však zdá, že mír je zachráněn.