Denkenova pevnost

Úplně první z dlouhé řady příhod , výprav a dobrodružství. Tehdy se potkali, ať už náhodou nebo ne, Greendel, Dalidius, Isitar a Dajen v hospůdce U Knedlíkové Máni, a protože byli bez peněz a lační po nějaké akci, rozhodli se vyhovět prosbě hobitího obchodníka Hanse Pětiočka o vyčištění jeho dolu od příšer.
Zjištění, že příšery jsou jen kamufláž skryté těžby, na sebe nenechalo dlouho čekat. Těžený kámen byl dulmín - bezcenný - aspoň z hlediska místních odborníků. Ale poznámky a dopisy v úkrytu velitele těžby, trpaslíka Dulduma, hovořily o něčem jiném. Vyšlo najevo, že se jedná o surovinu pro výrobu mnohem cennější látky dermínu, která mimo jiné dokáže naprosto účinně znemožnit použití magie. V každém světě, kde se vyskytují kouzelníci a magie, se takováto látka dá najít. Zde se však jednalo o úplně neznámou a novou látku.
Isitar a Dalidius to vzali jako osobní ohrožení a strhli i ostatní k akci, která měla mít za následek zničení těchto podlých intrik a osob intrikářů. Zneškodnili Dulduma, za což se Isitar dodnes stydí, protože si zahrál roli podlé vábničky, následně si Dali podrobil velitele karavany Karnase a tak se družina bez problémů přidala ke karavaně, odvážející natěžený dulmín na místo určení. Na tu cestu nikdy nezapomeneme. Poměrně brzy začali chlapi v karavaně větřit, že něco není v pořádku. Problém byl v tom, že jsme se nebyli schopni dohodnout, co vlastně s tím nákladem chceme udělat. Situace se začala vyhrocovat. Mezi chlapy doutnala vzpoura a navíc nás kdosi sledoval. Ukázalo se, že to byli kouzelníci, kteří taktéž zjistili, co vezeme, a chtěli nás zneškodnit. Greendela to málem stálo krk, než jsme jim vysvětlili, že to není třeba. Pak následovaly dlouhé porady. Ty už ale Dali prostě psychicky neunesl a v noci karavanu zapálil. Do toho se nám vzbouřila část posádky. Tma, kouř, křik a mrtví.
Výsledkem byla zničená karavana, hodně mrtvých a hodně živých se změněnou pamětí. Družina chtěla pokračovat dál, až do místa určení k šéfovi celé akce. Kouzelníci nás varovali a poradili nám, že jediná ochrana proti dermínu je armín, který je ovšem velmi vzácný. Velký krystal je ale pohřben někde v pokladu ledového draka, který sídlí nedaleko. dali nám ještě kouzelný svitek a odjeli.
Měli jsme strach. Ohromný. Ale Dali draka vylákal a jeho blesky a ohnivý déšť ze svitku udělaly své. Zatím se Dajen vyžíval v prozkoumávání drakova pokladu...armín jsme získali a pokračovali v cestě. Denkenova pevnost byla chráněna spíš svou odlehlostí než početnou posádkou. S malou pomocí jsme tam pronikli a ne bez problémů Denkena zajali a vyzpovídali. Moc toho neřekl. Ale dalo se pochopit, že jde o činnost větší organizace jménem Spolek. Isitarův bratr Erstin už několikrát něco takového naznačoval. Na to jsme krátcí, rozhodli jsme a po důkladném zničení zásob dermínu jsme hrad opustili. Denken zemřel. Dalidius si ovšem usmyslil, že taková věc jako pevnost v horách se může hodit a zanechal tam Karnase jako správce. Později, když zjistil, že vydržovat si pevnost znamená náklady a starosti, tak se na to asi vykašlal, nevím.
Tím ale tehdejší události zdaleka nekončily. Než jsme se vrátili domů, napadl sníh. Ano, dokonce i tady hluboko na jihu. Občas se to stávalo, ale málokdy takhle na podzim. A na jedné takovéto zasněžené mýtině nalezl Greendel umírajícího muže. Nesl břemeno - knihu nazvanou Proroctví a chtěl do Věží magie. Greendel ho vzal s sebou k Máni. Dajen, Dali a Isitar mu už vyjeli naproti, a tak se stalo, že když je přepadlo několik chlapů ze zálohy, knihu daleko neodnesli a my jsme ji získali zpět. Pravda, oběti byly i na naší straně. Zvlášť Dali s nevraživostí vzpomíná, jak tam hodinu stál opřený o stěnu s Dajenem po boku spoutaný kouzlem Svaž. Jeden z protivníků byl čaroděj. Než se probral z bezvědomí dalo pravda Greendelovi velkou práci zabránit postiženým Dalimu a Dajenovi v lynčování. Stejně jsme se jako obvykle moc nedozvěděli. Ovšem starý muž jménem Astar, který nesl tu knihu, ještě ten den zemřel. Knihu dal Isitarovi, aby ji odnesl ihned do Věží magie. A tak jsme putovali dál. Věže jsou obklopeny Strážným lesem, ktarý má na vetřelce a zvlášť nezvané silné účinky. My jsme ale prošli, i když Dajen se objevil pobledlý a třesoucí rukou vrátil Isitarovi prsten, který mu před pár dny zcizil. Greendel nemluvil a Daliho jsme zahlédli, jak míří do stájí s bílým koněm a něco si s ním povídá. Ale prošli jsme.
A pak následovala kouzelnická porada. Vyplynulo z ní, že Spolek je opravdová hrozba, navíc bylo Isitarovi naznačeno, že jedním z členů je i jeho strýc Rifendir. To byla rána. Ale rada pokračovala. Předsedající čaroděj Belfarion seznámil všechny s Proroctvím a pak jsme se dověděli o existenci magických kamenů. Byly čtyři, ale jejich jména si nevzpomínám. Rada rozhodla, že proti Spolku je třeba rázně zakročit a k tomu je mimo jiné nutné získat ty čtyři kameny dřív, než je dostanou oni. Naštěstí skoro nikdo netuší, kde a jak je získat. Až spojenými silami to čarodějové odhalili a poslali nás na cestu. Oni se mezitím museli připravit k rozhodujícímu střetnutí. Výpravu si téměř nepamatuju, bylo to jako ve snu. Navštívili jsme několik podivných míst a nakonec jsme uspěli. Stejně jako naši čarodějové. Spolek byl rozprášen a my jsme to přežili. Ale pro jistotu jsme si každý z toho velkého kusu armínu nechali vybrousit malý kamínek a ten nosíme pořád při sobě.

PJ Pavla