Poslední z rodiny de Longeval



Před 7 lety na náměstí v Rifin tonu udělal mladý a divoký Filip de Longeval první velkou chybu. Vyhlížel nějaké děvče, s nímž by si večer užil trochu zábavy, a do oka mu padla blonďatá dcera zdejšího převozníka. Ta se ale nehodlala nechat jen tak odvléct a díky přispění několika dalších lidí, jimž to nebylo lhostejné, získal hrabě Filip místo dívky jen modřinu.

Byla to vlastně nedůležitá šarvátka a všechno mělo skončit trestem zpupné lůzy, která si dovoluje stavět se na odpor vůli šlechtice. Mělo to skončit, ale neskončilo. Naopak, tehdy to začalo.

Druhé chyby se dopustil starý hrabě de Longeval před 5 lety, když vsadil na vratkost Cormacovského trůnu, rozpoutal s dalšími šlechtici povstání a přitom nechal vyklouznout z Rifin Tonu družinku uprchlíků nesoucích nenápadnou lahvičku na jih, na hrad Narog.
Této své chyby ale nelitoval příliš dlouho, protože jeho trumf nevyšel a král se ukázal silnějším, než očekávali. Hrabě byl sťat a jeho rodina vykázána ze země.

Mladý Filip de Longeval se se svou sestrou uchýlil do Železného království, kde pod ochranou krále Gaerwina začal spřádat další plány. A opět měly tutéž chybu. I Filipovi se podařilo v záplavě starostí s obsazováním Achátové země a uvězňováním krále Cormaca přehlédnout pohyb téže družinky a ač je nenáviděl skutečně hodně, nepostaral se dost efektivně, aby mu přestali dělat problémy.

A problémy mu ti lidé skutečně přinesli. Shromáždila se Aliance, vládcové okolních zemí na základě diplomatického jednání s družinou plně oddanou Cormacovské linii připojili svá vojska k praporu Filipa de Cormac, korunního prince Achátové země, a vojska Železného království byla rozdrcena a vytlačena z Rifin tonu.

Že tato družina je neodvratně a fatálně spjata s jeho osudem, si musel Filip de Longeval hořce uvědomovat od té chvíle, co byl nucen uprchnout z Rifin tonu, a ještě hořčeji poté, co jej družina za černé noci unesla z útočiště Velinfirského hradu a předala královské spravedlnosti.
Poslední hrabě de Longeval následoval svého otce na popravčí pódium za pouhé 3 roky.

Nebyl však úplně poslední, kdo z rodiny zbyl. Ale jeho sestra Anna-Marie jej nepřežila o dlouho. V záchvatu žalu ze smrti blízkých, vzteku nad zničením plánů a nadějí své rodiny a nenávisti k lidem, kteří se o jejich pád zasloužili, si sama vzala život. Ale než skočila vstříc tříštící se pěně na ostrých útesech, předala tuto nenávist jako odkaz svému milenci Almenthovi.

Anna-Marie de Longeval chybu svého otce a bratra nezopakovala. Přesně věděla, kde je zdroj všech nesnází, které její rodinu potkaly. A i ze smrti dokázala družině přinést mnohé horké a kruté chvíle.
Theurg Almenthos, zničený ze ztráty své milenky, napřel svou bolest do pomsty. Smrt krále Cormaca z rukou jeho věrných by byla vstutku nádhernou a nevadnoucí květinou jejím hrobě.

Ale ani toto zadostiučinění jim nakonec nebylo dopřáno.

Epitafem na hrobce rodiny de Longeval tak zůstává hořká skutečnost, že kdyby před 7 lety hrabě Filip držel své choutky na uzdě, mohli vítězné dějiny Achátové země psát úplně jiní lidé.