Nejlepší den

(podle básně z knihy Nejlepší den Vladimíra Šlechty)

Na opascích máme skalpy malejch běsů,
jdem přes pásy bažin a přes pásy lesů,
tam ve Vlčích horách v dálce ohně planou,
bubny duní pozdravem na neshledanou.

Karty máš tak hrej,
právě začal nej-
nejlepší den pro umírání.
My jsme hosti nepozvaní,
nečekaní, nevítaní,
přicházíme za svítání.

Jako jestřáb, když se na koloucha snáší,
jako vítr, kterej tvoji lampu sháší,
táhnem zdivočelou zemí a ti praví
už vypsali odměnu na naše hlavy.

Tak si něco přej,
dneska je ten nej-
nejlepší den pro umírání.
My jsme hosti nepozvaní,
nečekaní, nevítaní,
nikdo se nám neubrání.

Nad bažinou krouží v hejnech černí ptáci,
dým z požárů se už za obzorem ztrácí,
jdem po stopě skřetů jako lesní stíny
a po naší stopě jde zas někdo jiný.

Tak buď hodně zlej,
už se končí nej-
nejlepší den pro umírání.
My jsem hosti nepozvaní,
na prodej je naše kůže,
nikdo už nám nepomůže.

Nejlepší den pro umírání.
Nikdo už nás nezachrání,
na prodej je naše kůže,
na hrob nahažte nám růže.