Quatromeron





Oheň v krbu příjemně hřál. Z jednoho rohu hospůdky se ozývaly jemné tóny loutny a veselá hospodská Marika procházela s korbely plnými piva a sklenicí vína, které teď postavila na kruhový stůl. Hospůdka byla jinak téměř prázdná, opodál dva hráli mariáš, jinde zas tři zírali do korbelů. Mariku však zaujali právě tito čtyři dobrodruzi, trpaslík, trpaslice, horal a mladá žena, jež teď pozvedli poháry, aby si připili. Marika trochu zaváhala, ale vzápětí se osmělila.
„Vážení hosté, je tady dneska trochu ticho. Co kdybych si přisedla a každý z vás mi pověděl nějaký příběh?“ otázala se. Mladá žena pohlédla na ostatní.
„Já už jeden mám, začnu tedy,“ pravila.


„Krásné, děkuji,“ utřela slzičku Marika a odebrala se obsloužit ostatní hosty.
„Co to slyším, Equisette, já a princezna?“ objevil se náhle u stolu vysoký zrzavý mladík.
„Jé, Wille, ty už jsi zpátky!“ chvatně nově příchozího přivítala zrzavá trpaslice Korri.
„Ahoj Wille, no... vyprávíme si příběhy,“ dodala s ruměncem ve tváři černovlasá dívka.
„Wille, to bys nevěřil, co my jsme zažili, toto jsou jenom takové pohádky, ale co my zase máme za sebou …" zavrtěl hlavou čaroděj Jukky.
„Vítej a posaď se,“ přisunul mu židli modrooký trpaslík Ragnar. „A Mariko, prosím ještě jednu rundu, tentokrát pro pět!“