Malá veverka vyšplhala až do nejvyšších větví štíhlého topolu stínícího břeh široké řeky. I když se nebezpečně ohýbaly, natahovala krček a sledovala vzdálenou zátočinu, kterou postavy stojící dole v přístavišti nemohly vidět. Jakmile se v dálce zabělala trojúhelníková plachta, sklouzla dolů a zmizela za stromem. O chvilku později vyšla zpoza kmene Liana a připojila se k Lokimu a Marianě. Nervózní úředníček, kterého si pamatovali z vězení, postával v přístavu také a dával si pozor, aby mezi ním a Rybičkami byla co největší vzdálenost.

„Už jedou,“ oznámila Liana vesele.

Loki se k ní naklonil a něco jí zašeptal do ucha. Liana se okamžitě načepýřila: „Ani náhodou!“

„Proč ne? Vyšlo by to nastejno,“ nenechal se odbýt Loki.

„Udělej si ji sám,“ vyplázla na něj Liana jazyk.

„Co si má udělat sám?“ zeptala se Mariana a rychle zadoufala, že to nebyla narážka na nějaké sprosťárny.

„Povídal, že jsem se měla přeměnit v žirafu. Prý bych viděla stejně daleko a ještě bych ho mohla nosit za krkem,“ postěžovala si Liana. „Lezete mi všichni s tou žirafou pěkně na nervy.“

Úředníček poodešel o dalších pět kroků dál, až už hrozilo, že skončí v řece. Naštěstí se loď zrovna vynořila ze zátočiny a všichni na břehu začali sledovat přistávací manévr. Plachta šla dolů a vesla se synchronizovaně zvedala a klesala a loď zanedlouho úsporným obloukem přirazila k molu. Úředníček briskně vyběhl na palubu a dal se do řeči s kapitánem. Nějakou dobu trvalo, než byl vyložen náklad, a potom začali na břeh vystupovat i veslaři. S některými úředníček krátce pohovořil, nechal je podepsat nějaké papíry a pak je propustil. Mezi posledními se ukázala ohnivá hříva trpaslice Ariany a útlá tmavá postava elfa Fea.

„Nerozmyslíte si to, slečno Ariano?“, obrátil se na Ari kapitán. „Přidal bych vám … dvacet procent. Vlastně třicet, kdybyste elfa nechala v přístavu.“ Feo se potutelně usmál a kapitán nervózně polkl.

„Vy víte, že pro vás bych to udělala ráda, kapitáne, ale kamarádi mě potřebujou. Bylo to fajn,“ poslala mu vzdušný polibek, halasně vyskočila na molo a rázovala si to k Rybičkám.

„Ale … podpis,“ zaúpěl úředníček s papíry v ruce.

„Já to podepíšu za ni,“ nabídl se hladce Feo, „velké X zvládnu stejně dobře jako ona.“

„To budete moc hodný,“ očividně se ulevilo mužíčkovi.

„Tak prosím, tady to máte,“ podepsal Feo oba dokumenty. „Nashledanou, kapitáne,“ napřáhl pravici k potřesení. Kapitán udělal vyděšeně krok vzad.

„Sbohem, sbohem a už se nevracejte,“ zvedl obě ruce a zmizel v podpalubí. Feo si teatrálně povzdechl, pak zvesela jedním elegantním skokem seskočil na molo a následoval Arianu, která už se objímala se sestrou.

„Co jste udělali tomu kapitánovi?“ zajímal se hned Loki.

„Byl to miláček,“ uculila se Ari. „Líbilo se mu, jak skvěle vesluju. Na Fea měl zezačátku nějaké připomínky, ale jen pár dní. Pak najednou přestal a přesadil ho k záložnímu veslu, které se skoro vůbec nepoužívalo.“

„Tys mu domluvila?“ zeptala se Liana.

„Já jsem mu domluvil,“ skromně se přihlásil elf. „Jednou v noci v jeho kajutě. Pak uznal, že je mě na takovou surovou práci škoda a nechal mě odpočívat. Ale už bych se docela rád pořádně protáhl na pevné zemi,“ spokojeně se rozhlédl po přístavišti. „Co vy a harpyjí vejce?“

„To je na dlouhé povídání,“ odtušila Mariana. „Řekneme si to cestou do Stráže. Už nás tam čekají.“