basne

Autor: Galthoniel

Ať nám slunce hezky svítí,
ať tu kvete všude kvítí,
vezmem bomby, dýky, lana,
zabijeme Siriana.

Ptáčci venku zpívají si,
dlouhé tóny s trylky mísí,
stačí nám jen jeden nádech
a Valdorf má kudlu v zádech.

Nad horskou bystřinou sluníčko zapadá,
v odrazu vody se paprsek láme,
jediná myšlenka, co mě teď napadá:
Valdorfa zabijem a vykucháme.

Nebe je černé a hvězdy mrak skryl,
na smrku vysokém zahvízdal hýl.
Kolem jen studený vítr se žene,
pod bukem zelený jaterník hyne.
Právě se probouzí uprostřed lesa
družina odvážná, až srdce plesá,
přesnadný úkol čeká na ně,
touhou a odvahou svrbí dlaně.
Jedou i letí, podkovy cinkají,
tajemný obrys se rýsuje v dáli,
oni teď dýky a luk pevně svírají.
Přejela družina, přes lesy, pláně,
tajemný muž s kudlou v zádech pad,
Valdorfa zabili, šeptají laně...

Autor: Malrankwi

Valdora sic' neznám
však zvlád' bych ho hravě
jediná chvilka
a má šipku v hlavě.

V Rackově je konec léta
děti křičí: "Škola!"
jenom chudák Sirian
čuchá kytky zdola.

Autor: Dajen

... kde zlatavé obilí v mouku se drtí,
neujdeš Valdorfe bolestné smrti!
Jen si dal vyhrožuj, směj se jak chceš,
už brzo po tobě neštěkne pes!

Pod letní oblohou
parnem svět zmírá,
dusné je počasí
každý jen zívá.
Však bystří dobrodruzi
ni oka zamhouří,
ví totiž moc dobře,
že to je klid před bouří!
Dlouho již Sirian
pije jim krev,
snaží se nepoznán
všechny je splést.
Kroutí se, vyčkává
jak slizký had,
jen se směj Valdorfe
už je to tak:
Chrabrých dobrodruhů
už celá družina
chystá se do bitvy,
jenž právě začíná.
Připrav se Valdorfe
na konec tuhý,
holt neměl jsi naštvat
Rackovské dobrodruhy!
Každý to zažije
jednou poprvé -
tvůj život skončí se
v tratolišti krve!

Autor: Jena

Prší prší jen se leje
Sirian se na nás směje
než ale ta voda uschne
Sirian navěky usne.

Autor: Fex

Ač nejsem dobrý básníř
jsou věci přeci jisté
že Siriana klepne pepka
až stane v tomto místě.

Až uvidí básně squjelé
oči strachem vyvalí
pár prcků si dá na kuráž
pak se asi vyvalí.

Smrtka už si brousí kosu
S.V. oči skleněné
"Siriane, pojď už přeci,
peklo není střežené!"

Sirian však nic nevnímá
k hrudi tiskne kámen svůj
strachy už se i po…..
páchne jako v létě hnůj.

Vtom však vstane, ruku v pěst
oči prudce otevře
smrtku kopne do zadnice
k Rackovu se hned béře.

Jak se zdá tak na Valdorfa
neplatí chlast, strach hned
bude na něj možná stačit
dýka, luk či prudký jed.

Autor: Sirian Valdorf