Tři na cestě

Tento příběh si zaslouží důkladnějšího prozkoumání, protože měl na své účastníky hluboký a dlouhotrvající vliv. To, co tehdy Jena, Galthoniel a Dajen zažili, je poznamenalo na dlouhou dobu, ne-li napořád, ale také stmelilo a upevnilo jejich přátelství.
Jena Kiraso byla právě na jedné ze svých toulek, které doma maskovala cestami za bratrancem. Když si v Ton Vilineru vybírala něco na trhu, ucítila najednou něčí dotek a když se otočila a uviděla malého skrčka s jejím měšcem v ruce, začala ječet. Držela ho a pěkně hlasitě nadávala. Ten trpaslík byl pěkně drzý a navíc se do toho vložila nějaká černovlasá elfka a hádka zesilovala. Najednou kolem stráže a než se nadáli, stáli před starostou. Skrček se představil jako hrabě Longfinger a nestydatě zapíral. Elfka Galthoniel ho bránila a tvrdila, že ho zná. Starosta Javir ho překvapivě neposlal do vězení, naopak se ukázalo, že je to největší darebák ze všech. Nestydatě Jenu vydíral tím, že prozradí jejímu otci, že se zabývá alchymií, skrčkovi a elfce zase pohrozil vězením a výsledkem celé rozpravy bylo, že se tato nesourodá trojice vydala na cestu do Ton Aliru, aby muži jménem Anos předali jistý dopis.
Vztahy pravda nebyly úplně ideální, ale časem si na sebe začali zvykat. Bylo totiž nutné začat spolupracovat. V noci se k jejich tábořišti zatoulal obří štír, na následky jehož jedu Dajen málem umřel. Galthy je ale výborná léčitelka a díky dalším událostem se nepřátelství změnilo v silný a kladný vztah. Cestou do města Tourton se dověděli, že se tam konejí výroční střelecké závody. Současně však i to, že tajný favorit je malý chlapec Alan, kterého jeho lenní pán sir Walter násilím odebral rodičům a nutí soutěžit.Alanovi rodiče jsou zoufalí, protože nevěří, že jim sir Walter Alana ještě někdy vrátí. To ,včetně možnosti zúčastnit se závodů, naše hrdiny popohnalo k Tourtonu. Zapsali se do závodů a Dajen vyrazil na výzvědy k Walterovým. Podařilo se mu probudit celý dům, vystrašit Walterovu ženu, zničit několik oken a taky zjistit, že Alan tam je, ale dobře hlídaný a navíc pokud nevyhraje, hrozí mu vězení a bůhvíco ještě. Ale pokud vyhraje, tak na tom nebude o moc líp. Vzhledem k tomu, že naše trojka nebyla sto vymyslet nějaký důmyslný plán, rozhodli se, že to nechají na vývoji událostí.
Nadešel den turnaje. Stručně popsáno: Jena vypadla v druhém kole, Dajen ve třetím. Ve čtvrtém kole Galthy vyřadila Bowina - oficiálního favorita a postoupila do finále s Alanem. Co teď? Snažit se vyhrát nebo nechat Alana? V každém případě dostala od Jeny flakónek mlhoviny, aby ho dala Alanovi a ten mohl utéct. Galthy se rozhodla, že vyhraje. Ale Alan byl lepší. Galthy se k němu ani nedostala. Pořadatelé Alanovi gratulovali a předali mu cenu - krásný a dozajista kouzelný luk. A Alan se rozhodl. Jakmile měl luk v rukou, vystřelil po svém hlídači, který se k němu hrnul, aby ho přitáhl k Walterovi, a v nastalém zmatku se podařilo naší trojici podat mu flakón a přimět jej, aby ho vypil. Také Jena a Galthy vypily po jednom a snažily se dostat pryč. Dajen mezitím zvyšoval zmatek a nechal se pronásledovat na opačnou stranu. Fakt je, že mu na jeho létajícím koštěti nic nehrozilo. Za městem čekal, jak bylo domluveno, na Alana jeho otec a ihned se vydali na sever ke svým příbuzným. Alan svou trofej věnoval Jeně, protože připomínku svého věznění nechtěl mít na očích. Sotva se objevil Dajen, prchali pryč.
Věřili, že následující noci si odpočinou. Musím doplnit, že ihned po tom, co jim na začátku výpravy zmizel Ton Viliner z očí, Dajen rozpečetil dopis pro Anose. Moc je nepřekvapilo, že byl prázdný. Tajné písmo se už hledat neodvažovali, ale Dajen si prozíravě vyrobil podobný dopis a ten pravý schoval do neviditelné torny. Tuto noc se jim to vyplatilo. Přepadla je banda černých chlápků a chtěli dopis. Byli suroví a nepříjemní, ale Dajen jim bez mrknutí oka vydal padělek a oni je ušetřili a odjeli. Tak upřímně se už dlouho nenasmáli.
Cesta pokračovala vesele. Po malých nedorozuměních s ještěrkou zvanou Helkarax, která poté co do ní Dajen kopl vybuchla a všechny je nabarvila načerveno, rozběsnili starého alchymistu, když mu odmítli ukázat, kde tu ještěrku potkali. Děda je honil s rachejtlí a vyhrožoval, že je uškvaří. Zatím si Jena druhou ještěrku chytila a později přeměnila na kvalitní zelenou magenergii. A při podobných radovánkách dorazili do Ton Aliru. Muže jménem Anos nikdo neznal, až nakonec narazili na pochybné individuum, které je odeslalo do krčmy U Zlámané hnáty. Dajen gentlemansky poslal děvčata do jejich hostince, aby se jim nic nestalo a šel do jámy lvové sám. Po mnoha bezpečnostních opatřeních se dostal až k Anosovi. Ten ihned poznal, že dopis byl otevřen, ale Dajena neodpravil, naopak zalíbil se mu a domluvil s ním, že po nás pošle odpověď. Ať počkáme v našem hostinci. Dajen se vrátil a oznámil dívkám, že se zapletli do pěkného průšvihu. Anos je šéfem podsvětí Zlatý drak a asi mu jde někdo po krku.
Příští noc je navštívil Anosův člověk s penězi, aby si mohli dokoupit vybavení a se slibem, že druhý den přinese dopis. Naše trojka se uklidnila a příští noci bezelstně otevřela okno. Místo dopisu ale přišli staří známí černí chlápci, tentokrát ještě surovější, vytáhli je z postelí, svázali, hodili přes koně a ujížděli k jihu.
Až na to, že je zbili, že děvčata měla na sobě oděv na spaní, v případě Jeny jen tenkou noční košili, že měli hlad, žízeň a jeli dva dny napůl v mdlobách, bylo našim hrdinům dobře. Dovezli ja do nějakého města a tam pod jedním domem zavřeli do vězení. Přesněji řečeno je zamkli do okovů na stěnách hnusné špinavé kobky. Naštěstí všechny dohromady. A samozřejmě se nikdo nesnažil nic vysvětlovat. Až nakonec. Chlap jménem Longgring je poučil, že mu musí vyklopit, kde je Anos a co chystá nebo si je pěkně podá. Věděl, že Dajen toho ví nejvíc. Ten chvíli hrdinně zapíral, ale když ho začali kapku mučit, vzdal to a označil nesprávné místo. Za pár hodin byl Longgring zpět, pěkně Dajena zmlátili a všechno začalo nanovo. Dajen se snažil vykecat, Galthy nadávala a Jena ječela. Pak Dajen povolil a to definitivně. Mysleli, že už je to konec, ale nebyl. Po nějaké době je odpoutali a vhodili do další tmavé místnosti. Nikdo tam nebyl, jen na zemi ležely jejich věci. Jena začala taky nadávat. Svůj ranec měla ožehlý a roztrhaný, neboť jí tam včera vybuchla ohnivá hlína. I náhradní šaty byly úplně zničené...A pak začala show.
Trojice musela procházet podzemními místnostmi a chodbami, ve kterých číhaly pasti a smrt takřka na každém kroku. Stropy chodeb byly prosklené a oni co chvíli zaslechli shora hlasy - smích, hádky, licitace i povzbuzování. Pochopili, že se stali atrakcí v cirkuse, předmětem sázek, kdo víc vydrží, kdo se dostane nejdál, kdo z nich kde zemře. Nemá smysl vypočítávat, co je tam potkalo, dá se ale pochopit jejich zuřivost střídaná zoufalstvím, pokořením, odevzdáním se a všudypřítomným strachem.
V poslední místnosti na ně čekal netvor. Ještě ho nikdo ze zajatců nepřemohl. Atmosféra byla k nevydržení. Ti nahoře vzrušeni krveprolitím skandovali Prizz! Prizz! To bylo jméno toho netvora. Souboj byl těžký a někteří byli zraněni až do bezvědomí. Ale potvoru udolali. A pak jim povolily nervy. Křik, slzy, ohromná únava. Nahoře ticho. Pak se otevřely dveře a byli odvedeni do další místnosti. Tam strávili noc. Měli pocit, že se pohybují. Opravdu. Když se dostali ven, nebyli ve sklepení, ale pod nebem a dokonce na moři. Longgring je přikázal posadit do člunu a sdělil jim, že kdyby bylo po jeho, už jsou dávno mrtví, ale jeho diváci ho přinutili nechat je žít, když si to vybojovali. S těmi slovy a přáním hezké plavby je nechal na širém moři.
Byl večer. Zorientovali se a zamířili na sever k tušenému pobřeží. V noci se ale prudce zhoršilo počasí a loďka se stala neovladatelnou. Ani si nepamatovali, kdy ztratili vědomí.
Probrali se na kamenité pláži v kruhu malých lidiček podobných hobitům. Bylo jim zle a neměli sílu k odporu, když jim ti dali tesáky najevo, aby je následovali. Doprovodili je do pobřežní vesničky, a tam se jich ujal postarší pár. Lidský. Pozvali je do chýše, že jsou tady něco jako šamani, a nabídli jim pohostinnost a polévku. Ztroskotanci vděčně přijali. Jakmile ale poklesla jejich pozornost, dědek i babka se vrhli na Jenu a Dajena a začali je zezadu škrtit. Byl to takový šok, že se zpočátku žádný nezmohl na obranu. Až Dajen zabral a shodil dědka ze zad a pomohl Galthy osvobodit Jenu. Nebyli to žádní lidé, ale odporné staroby a smrt si zasloužili. A pak se vyděšení a rozzuření hrdinové obrátili proti skorohobitům. Začali do nich střílet a ti se obrátili na útěk. Ale Jena nepřestávala pálit, byla jako v amoku, a s každým šípem padl jeden človíček.
To Dajen se už uklidnil a projevil praktickou stránku své povahy. Prošmejdil truhlice a celou chýši starob a mimo jiné našel šaty a nějaké jídlo. Už se nezdržovali, jen se převlékli, Dajen nabral plné kapsy a dali se na ústup severně do vnitrozemí. Nikdo je nepronásledoval, ale po cestě se jít neodvážili. I tak byli chyceni. Ale tentokrát Anosovými lidmi, kteří po nich pátrali a odvezli je do blízkého hostince. Tam se brzy objevil Anos a kupodivu místo toho, aby se jim pomstil za prozrazení jeho ústředí, oznámil jim, že díky jejich zajetí a chvilkovému zapírání, získal nedocenitelné informace, se kterými pak rozprášil Ton Sivilské podsvětí. Pouze Longgring uprchl na lodi, zbytek sítí je teď pod jeho dohledem. A projenvil svou vděčnost. Penězi a jejich koňmi, které neviděli od únosu z Ton Aliru. Nakonec, na to, že to byl mafián a kriminálník, to byl taky docela rovný chlap.
No a to je vlastně všechno. Od té doby neříká Jena Dajenovi skrčku a Longfingere, on na ni zas neštěká Kušuj, ženská! a když, tak je to z druhé strany bráno se shovívavým porozuměním, popřípadě odraženo libozvučnou nadávkou.

PJ Jiřík