Trudiho svatba

A je to tady! Trudi se nám žení. Je zamilovaný až po uši do zelenooké dívky Wiky a všechny kamarády pozval na svatbu. Do barbarského města Norilivienu, kde se tradičně konají svatby, se sjeli Dalidius, Isitar, Galthoniel a Ara. Ale místo radovánek, předávání darů a kokosových dortů, o kterých blouznil Isitar, je přivítal Robin Thar, Trudiho nevlastní otec, zprávou, že Trudi i Wiky den předtím zmizeli. Byli spolu u posvátného pramene a nevrátili se. Na místě zůstaly stopy po boji a několik těl. Těla patřila mužům v tmavé zbroji, které tam nikdo neznal. Snoubenci byli uneseni. Takže místo kokosových dortů se družina vydala Trudiho zachránit.
Robin jim představil Manarose, Trudiho přítele, nemluvného barbara s ospalým výrazem ve tváři. Družina ho vděčně přijala, aby se k nim připojil, protože si byli vědomi určitých nedostatků své sestavy bez Trudiho a Greendela. Robin pak ještě dal Isitarovi do úschovy Trudiho meč. Isitar si ho připevnil k pasu a pak se vytahoval, že už mu chybí jen šedý plášť a bude vypadat jako někdo prý velice známý.
Vydali se k posvátnému pramenu a tam, kde se vzala, tu se vzala jakási potvora poskládaná z ohýnků. Dalidius na ni mentálně zaútočil a dostal takovou ťafku, že málem odešel po čtyřech. Ale nebylo to nic, co by nezvládli a brzy byly ohýnky uhašené. A tehdy vystoupil z pramene Pramínek, vodní skřítek a věnoval jim mocné dary a poradil směr.
Družina posílena na mysli vydala se dále. Projeli několik vesnic a všude se vyptávali na skupinu jezdců a zajatce. Dostalo se jim povzbuzující informace, že tamtudy včera projeli. A tak pokračovali. Na noc se zastavili v jiném hostinci, kde je ujistili, že i tudy jeli, a ráno pokračovali. Po několika mílích se jim však náhle udělalo špatně a téměř ihned upadli do bezvědomí. Jediná Gathoniel prokázala obdivuhodnou odolnost a vzdorovala nevolnosti zatímco léčila Isitara a Dalidia. Po nesmírném úsilí se oba probrali, ale téměř Galthy ani nepoděkovali, protože Dalimu bylo všechno jasné. Ten hostinský je otrávil! A to se Dalidiovi Sirieliovi IV. nedělá. Zařval něco ve smylu, že tu hospodu seškvaří na prach a asfalt, otevřel portál a byl pryč. A Isitar za ním. V hostinci kypěly vášně. Humanista Isitar přesvědčoval Daliho, aby se na to vykašlal a že mu to nedovolí. Cholerik Dali chvíli zvažoval, jestli to má udělat i přes Isitarovu mrtvolu, ale pak moudře odhadl, že by měl takový pokus za následek mrtvoly dvě, a tak si jen vybil zlost na hostinském a portálem se vrátili. Jisté bylo jedno: ti jezdci čekali, že budou pronásledováni a takto se pojistili.
Mezitím se Galthy podařilo oživit Manarose s Arou a mohlo se jet dál. Sledovali stopu a byli opatrní a pak se k nim přidal malý mužík, který se nedal odbýt a do všeho kecal. Že Manaros ten meč drží špatně, že má Dali špinavý plášť, že Ařiny bylinky páchnou a tak podobně. Nikdo na něj neměl náladu, ale odehnat se nedal. A tak bylo cestou veselo. Až do té doby, než je Ara s Galthy zastavily, že stopa, kterou sledují, je tady nějaká podezřelá. Než ji stihli prohlédnout, byli přepadeni. Stejnými chlapy, jaké pronásledovali. Boj trval dlouho a užvaněný prcek při něm předvedl několik úžasných kousků a nakonec se družině podařilo zvítězit. Naneštěstí jediný útočník, kterého nechali naživu, se zabil sám, a proto navzdory dokonalé souhře obou kouzelníků při výslechu se nic nedověděli.
Snažili se být opatrní, jak jen to šlo. Isitara ještě málem utopil vodník, když byl zvědavý, co se to tam ve vodě leskne. Leskla se zbroj mrtvého, který neměl tak pohotové kamarády jak Isi.
Nakonec je stopa dovedla na okraj hnusného skřetího tábořiště. Po opatrných výzvědách zjistili, že tam nedávno přivedli jezdci muže se ženou a ti jsou uvězněni v jednom s vnitřních stanů. Začala strategická etuda hodná Mozarta. Isi a Dali létali v orlí podobě, Dali si podroboval skřety, Galthy s Arou likvidovaly předsunuté hlídky a Manaros pospával. Celé to balancovalo na špičce jehly, nakonec se podařilo zajatce vyvést. Drobný problém byl v tom, že to nebyli Trudi s Wiky, ale někdo jiný. Ti se představili jako chovatelé a obchodníci s barkami - drobnými šelmičkami - kteří byli přepadeni a odvezeni sem. Viděli ale Trudiho a tvrdili, že je vezli až za Erbové hory a že se k němu chovali docela slušně. Družina neprodleně pokračovala v cestě. Usnadňoval to i fakt, že ukecaného skrčka jménem Biďuch jejich společnost unavila a opustil je. Ale ještě předím je naučil drobná vtipná kouzla jako třeba Oživ pokrm, Zmať chuť, Tíha a jiné. Od té doby si Galthy pochutnává na palačinkách s jahodama mnohem častěji.
Hory se dají překročit pouze průsmykem, který střeží jediné svobodné trpasličí město na Linelfloren. Jmenuje se Nazaridin a vládne mu král Zirdal Zlatý. Družinu přijal docela vlídně poté, co je jeho syn nalezl v pustině a "doprovodil" do paláce. Král jim však sdělil, že průsmykem je pustit nemůže. A navíc jsou na druhé straně Lorentovi lidé. A potom jim vysvětlil situaci.
Na druhé straně hor je skoro všude poušť. Pouze v podhůří se dá žít a tam stojí dvě opevněná města Sireriner a Vireriner, která jsou už dlouho ve válce. Tomu prvnímu vládne vévoda Livien, druhéhu Filip Lorento, Trudiho skutečný otec. Oba se snaží získat vládu nad celým krajem. Dosud byly síly docela vyrovnané, teď se ale šeptá, že si Filip našel nového generála, prý velice schopného. "A pokud mě oči neklamou, tak si toho generála nechal přivést před několika dny průsmykem s pouty na rukou...", dokončil král své povídání a podíval se oba kouzelníky, děvčata a klímajícího Manarose.
Bylo zjevné, že moc času nezbývá. Rozhodující bitva už je přichystána, a pokud do té doby Filip Trudiho nezlomí, je téměř jisté, že se nebude ohlížet na otcovské city a vzpurného generála se zbaví i se ženou. Na druhou stranu v nás hlodala myšlenka, jestli to Trudi nepřijal, jestli ho nevydírali Wiky, jestli nejdeme zbytečně. Nemělo však smysl zaobírat se takovými možnostmi, museli jsme rychle dál. Král nám místo průsmyku nabídl nebezpečnou možnost projít nepoužívaným dolem, který vede také na druhou stranu hor, ale před nějakou dobou se tam uhnízdilo něco, co trpaslíky navzdory jejich touze po zlatě vyhnalo. To už musela být pěkná potvora. Ale co se dalo dělat. I když si Isitar už dávno umiňoval, že do podzemí už nikdy nevleze, starost o Trudiho zvítězila a vyrazili.
Starý důl byl členitý a zrádný. A místy na nás čekala nepříjemná překvapení. Ten, kdo tu teď bydlel, nás tam evidentně nechtěl. Dali ho ale zaměřil a mentálně pošťouchl. Protiúder byl nečekaně silný. Protivník byl lich, mrtvý a znovu oživený čaroděj. Byl mocný, ale soustředěnému útoku naší družiny nemohl dlouho vzdorovat. Důl se tak stal opět volným pro trpaslíky, za což jsme byli zahrnuti tisícerými díky a radami, jak za horami postupovat. A to jsme i udělali.
Prošli jsme chodbami až na druhý konec a venku jsme se pomocí portálu dostali přímo do Sirerineru. Měli jsme co dělat, aby nás překvapení obránci města v .......... ihned nezabili. Díky Daliho výřečnosti nás však dovedli k vévodovi. Livien byl starší muž, voják na první pohled. Byl podezíravý, ale jakmile nám uvěřil, nevedl zbytečné řeči a rychle připravil plán. Byl rád, že s novým generálem to není tak horké, a poskytl nám pomoc. Druhého dne měla vypuknout bitva. Jeden důstojník z Filipova tábora pracující pro vévodu nás měl provést tajnou brankou do města, ukázat místa, kde drží Trudiho a zbytek byl náš problém. Tak se také stalo a družina, povětšinou krytá neviditelností, se dostala dovnitř.
Cely byly hlídané, museli jsme se dostat přes několik stráží, než jsme Trudiho a pak i Wiky našli. Nestihli jsme ale utéct. Filip Lorento s několika muži nás překvapil ve velkém sále. Moc toho nenamluvil, pokud se úsečné Zabijte je! dá vůbec za řeč považovat a postavil se do cesty Trudimu. Ten tasil svůj meč, který mu předal Isitar, a ani on neprojevil mnoho synovské lásky a úcty a vrhl se do souboje. Všude okolo byl zmatek. Galthy střílela, Ara také, Manaros šermoval s obouručákem ozbrojeným obrem, Dali a Isitar kouzlili o sto šest, vzájemně si zachraňovali život, blesky oslepovaly a prořezávaly vzduch, výkřiky a pokyny naplňovaly místnost, ale celé to bylo jen dokonalé pozadí pro smrtelný souboj otce a syna. Těsně před střetem se Trudimu o nohu otřel Tapherin a Trudiho rychlost se zdvojnásobila. Byl nyní mrštnější než Filip, vynikající šermíř zocelený léty zkušeností. Jenomže Filip byl přesto lepší. Meče se míhaly, soupeři byli neskutečně rychlí, až těm, co je viděli, připadaly jejich pohyby jakoby rozmazané. Odskakovali a tančili okolo sebe. Jednou zaklesli meče a začali se přetlačovat, podruhé se Trudi pokusil otce udeřit hlavicí, ale pak se Filip nečekaně obrátil a udeřil tak, že Trudi zůstal ležet na zemi. V místnosti ztěžkl vzduch. Do toho výkřik Wiky, která hodila něco malého a chlupatého Filipovi do obličeje. Ten zařval, upustil meč a snažil se toho zbavit. Ale to už omráčen padal k zemi. Družina na nic nečekala a dala se na útěk. Když se dostali ven, začala bitva. Vojska Virerineru bez nejvrchnějšího velení nedokázala odolat Livienovu náporu a brzy byl konec. Město bylo v Livienových rukou, ale Filip zmizel. Skoro se nedá říct, že nečekaně. Od té doby jsme o něm neslyšeli, ale nic netrvá věčně.
Livien byl vděčný a my také. Ale bylo třeba udělat mnoho práce, a tak jsme se rozhodli nezavazet a pokračovat doma v přerušené svatbě. A to i navzdory poznámkám obou kouzelníků, že mají pocit, že Livien na svém hradě skrývá něco moc důležitého a tajného, až by to stálo za to prozkoumat. Nic takového. Všichni se bez větších problémů dostali zpět do Norilivienu, kde si Trudi vzal Wiky za ženu, Isitar se nabaštil kokosových dortů, byly předány svatební dary a všichni se přivítali s Dajenem a Greendelem, kteří se dostavili pozdě, a proto přišli o toto skvělé dobrodružství.

PJ Jiřík