Báseň pro stromové víly z Kirenského hvozdu
Šli jsme letním lesem,
propadli jsme vřesem.
Tu ze stromů vystoupily,
dokola nás obstoupily
čarokrásné lesní víly.
Jeřabina plná krásy
víří svoje rudé vlasy.
Za ní víla Buková,
hladká, lesklá, ztepilá.
Borovička větrem voní,
jantarové slzy roní,
s námi v kole výská
mladá pružná Líska.
Moudrá Jalovcová paní
káravě se dívá za ní.
Také Břízka něžná, bledá,
křehká, však zlomit se nedá.
Stojí v lese Jedlička,
sedí na ní hrdlička
a z veliké nouze
sedí na ní dlouze.
Modřínová kočka
hází po nás očka.
Pak vytáhla drápky,
už je má zas zpátky.
Javorka září barvami,
krásný lístek dala mi.
Viděl jsem já Jasmínek,
chytl jsem ji za kmínek.
Láskou se teď chvěje,
jenom mě si přeje.
Deset dívek stromových
v tanci kol se točí,
cestu nám ukázaly
jejich jasné oči.