Břink! Břink! Klep. Klep. Klep. Tssss. Marriana si pozorně prohlíží krumpáč, který právě vykovala. Je masivní a pevný, vypadá v pořádku. Bude se s ním dobře kutat. Spokojeně si uklízí nářadí, protože dnes už končí, když tu k ní do dílny vběhne Snorri Žulodrv.

"Marri, honem, pod západním bradlem došlo k neštěstí! Jsou tam mrtví!" a běží dál. Marriana strne na místě. Pod bradlem má dnes směnu otec! Nechá dílnu dílnou a žene se ven. Bez dechu dorazí ke vstupu do šachty, hledá ve skrumáži přátel a známých otce. A pak ho uvidí. Statný trpaslík zrovna něco vysvětluje veliteli směny a divoce gestikuluje. Svarogovi díky! Marri objímá otce a těžký kámen jí padá ze srdce.

Když doma s rodiči večeří, otec vypráví, co se stalo. „Spouštěli jsme dolů trámy na výstuhy. Já byl nahoře, Thorlak Rychlík a Ulmo Rudovous obsluhovali spodní kola. Nevím, co si přesně řekli, ale znáš Thorlaka, moc nepřemýšlí, je to horká hlava. Slyšel jsem je se dohadovat, začali se prát. Vyklonil jsem se dolů, viděl jsem, jak se Thorlak rozhání krumpáčem na všechny strany a v tu chvíli zřejmě trefil nosné lano. Povolilo a celý náklad letěl dolů. Rychle jsem tam vrazil tam pojistku, ale část trámů vyklouzla a spadla na dno. Zabilo je to oba,“ hořce se odmlčí.

Marri bylo mizerně. Byla samozřejmě šťastná, že její otec je v pořádku, ale lítost nad zbytečným neštěstím ji pálila v očích. Thorlak byl obvykle veselý chlapík, nejlepší kamarád její sestry Arriany. Vždycky si moc rozuměli, oba lehkomyslní a bezstarostní, prováděli spolu v Kahorách svého času legendární lumpárny. Její matka zřejmě myslela na totéž.

„Arri bude zdrcená, až se to dozví. Měla by tu být,“ povzdechla si. „Jen doufám, že je v pořádku a že se se svou náturou nedostala ve světě do nějakých velkých potíží.“

Na tohle Marriana myslela často. Její sestra měla dobré srdce a pořádnou páru v pažích, ale její toulavá a vznětlivá povaha byla někdy k zbláznění. Už je to dost dlouho, co o sobě Arri nedala vědět.

Tu noc spala Marriana špatně. Zlé sny plné hrůz a nebezpečí, v nichž se plácala její sestra, ji utvrdily v rozhodnutí, které udělala v duchu včera při večeři. Vyrazí do světa za Arrianou, to děvče potřebuje někoho, kdo by na něj občas dohlédl. Rozloučila se s rodinou, vzala Svarogův štít a bojové kladivo a sestoupila z Kahor do nížin.

Marri se nebála cestování. Svého času s armádou prošla kus světa a zažila věci pěkné i pěkně ošklivé. Máloco ji rozhází, stejně jak je pevná její víra a úcta ke Svarogovi, tak je pevná a odhodlaná ona sama. Pečlivě prochází krajem a poptává se v hostincích a krčmách. Její sestra je výjimečná osoba a není divu, že kde se objevila, tam si ji pamatovali. Hledala a putovala dál a dál, několik týdnů, až jednoho podvečera dorazila k palisádě hrádku Zdvirohu. Už zdálky viděla strkanici v bráně a mezi vysokými strážemi zahlédla povědomou postavičku zrzavé trpaslice. Zatímco běžela k nim, brána se zavřela a Arriana zůstala venku obklopená třemi lidmi. Zdálo se, že se hádají. Marri vklouzlo do ruky kladivo, běžela připravená sestru bránit. Už byla nadoslech.

„Když jsem řekl, že s ním musíme jednat v rukavičkách, tak v jakém vesmíru to znamená, že mu rozsekneš pracovní stůl rovnou před nosem?“ křičel zlatovlasý půlelf na Arri.

„On mě naštval,“ bránila se Arri, „řekl, že jsem nemytá divoženka!“

„To řekl až poté, co jsi ho chytila za kabát a ječela jsi na něj, že nám musí okamžitě dát ty klíče od archivu,“ odsekl půlelf vztekle.

„Mně se to náhodou líbilo,“ postavil se za trpaslici vysoký lukostřelec. „Byla to sranda.“

„Jasně, ty jsi samá sranda,“ přidala se do hádky bělovlasá dívka, „jenže kvůli ní se teď k těm záznamům nedostaneme. Říkala jsem ti, Arri, že máš být zticha.“

„Proč bych měla být zticha? Jen jsem mu řekla, ať nezdržuje. Vy mě pořád okřikujete a do všeho mi kecáte,“ naštvala se Arri.

„Samozřejmě, protože jsi neřízená střela,“ vyjel na ni zlatovlásek.

Arriana pozvedla obouruční sekeru. „Já ti Damiene ukážu, jak umím být neřízená střela!“

Půlelf o krok ucouvl a všichni začali křičet jeden přes druhého.

„A dost!“ přehlušil je hromový hlas Marriany Kladivojny. Zářícím kladivem udeřila do svého štítu. „Odstupte od mé sestry nebo vás ve jménu Svaroga přinutím!“

Všichni ztichli. Půlefové s překvapením hleděli, jak Arri pouští sekeru a objímá hnědovlasou trpaslici s důstojným držením těla a kožešinami okolo krku.

„Lidi, to je Marri, moje sestra! Juchů! Tak ráda tě vidím! Marri, vůbec nemáš představu, jaká je to otrava, mít okolo sebe pořád jen půlelfy. Víš, jakou s nimi musím mít trpělivost?“

Pár vteřin bylo ticho a pak všichni rozchechtali a napětí opadlo. Marriana se seznámila s Damienem, Lokim a Lianou, Arrianinými novými přáteli, s nimiž už pár týdnů cestovala. Prý hledají hromadu zlata v jakési Zelené věži, aspoň podle Arri. Na hrádku Zdvirohu jsou v archivu cenné dokumenty, které Damien potřeboval prozkoumat. Jenže Zdvirožský pán je známý svou nepřístupností k cizincům a po předchozím incidentu to nevypadalo, že by byla nějaká naděje, že je do archivu pustí. Marri viděla, že ačkoliv si Arrinana na půlefy stěžuje, vlastně si spolu hodně dobře rozumí a hodlá s nimi zatím zůstat. Rozhodla se, že jim tedy dá šanci.

Pro její přesvědčovací schopnosti nebyl velký problém vymoci si další audienci s hradním pánem. Ukázalo se, že chová Svaroga ve velké úctě, a nakonec mu bylo velkým potěšením poskytnout jeho paladince přístup ke všem informacím, které pro své putování potřebuje. Na Damiena a ostatní to udělalo velký dojem a s radostí přijali Marri mezi sebe. Zřetelně se jim ulevilo, že se našel někdo, kdo dokáže zrzavou trpaslici zklidnit. A tak se trpaslicí sestry a trojice půlelfů vydali spolu na další cestu.